Jdi na obsah Jdi na menu
 


Právovárečné domy Olomouc

Právovárečné domy v Olomouci

 Dům "U čísla jedna" - Starý pivovar
 
 Rozlehlý nárožní dům v Pavelčákově ulici nabízí nyní ve svém přízemí malé pekařství a butyk. Jeho zdi pamatují nejeden pozoruhodný příběh spojený s časy dávno minulými, kdy sloužil jako pivovar a zájezdní hostinec, ale i s dobou zcela nedávnou. 
 Budova patří k nejstarším právovárečným domům v Olomouci. Už v šestnáctém století měl přízvisko „Starý pivovar“, o dvě stě let později se mu říkalo „U čísla 1“. Byl to totiž úplně první očíslovaný dům ve městě. Širokým mázhausem vjížděly do někdejšího zájezdního hostince koňské povozy. Sloupový portál zhotovil sám Václav Render – význačný olomoucký kameník, který se svým rukopisem podepsal na olomouckých kašnách i sloupu Nejsvětější Trojice.
 „Ve dvoře domu byla sladovna se sušárnou sladu, pivovárek a od roku 1667 také pekárna, stáje pro koně a přístřešky pro povozy,“ uvádí historik Miloslav Čermák. Hostinec s výčepem v domě fungoval až do roku 1942. Tím však jeho příběh neztratil nic na zajímavosti. Znalec zákoutí olomoucké historie Vladimír Gračka zde prožil poválečná dětská léta a o nevšední zážitky a bizarní události rozhodně neměl nouzi.
 Dnes je dvůr domu opravený, v jeho sousedství nedávno vyrostly novostavby. Ani dnes si však není těžké představit prostranství s několika dřevěnými kůlnami, které sloužily klukovským hrám. Šopy, jak se kůlnám říkalo, tam stály ve značně zchátralém stavu ještě v devadesátých letech. Žádný div, že tajuplné prostředí dvora uhranulo i filmaře, kteří v dvaadevadesátém roce v Olomouci natáčeli Foglarovu Záhadu hlavolamu. Tajemná kůlna, v níž Jan Tleskač pracoval na plánu létajícího kola, se na filmovém plátně neodehrává nikde jinde, než právě na dvoře domu číslo jedna v Pavelčákově u­lici.
 
Fotogalerii naleznete zde: 
 
Dům "U Sedmi čertů"
 
 Dům čp.313 v bývalé Nožířské, dnes Denisově ul.7 byl právovárečný a mezi jeho majiteli se střídali povětšinou řemeslníci zpracovávající kovy, např.mědikovci, konváři, mědilijci apod. Na stěně mezi prvním a druhým poschodím se nacházela malba, na níž byl zobrazen archanděl Michael, který sráží do pekla sedm čertů, z něhož vzniklo pojmenování domu. Jedná se o pojmenování poměrně mladé, snad až od druhé poloviny 18.století. Mohla tak být nazývána třeba i hospůdka, kterou zde zřídil tehdejší majitel konzistorní rada Norbert Smetana, když dal v roce 1757 prodloužit zadní trakt směrem do Vodární ulice. Kolem roku 1830 však byla v domě zřízena lékárna, které se říkalo "U zlatého orla". Tím také zanikl starší název domu.
 
Dům "U Černého koníčka"
 
 Dnešní dům čp. 21 na Dolním náměstí, kterému se také říkalo "kde ku´oň vyskakuje", byl vybudován na základech dvou starších středověkých domů. Jeho majitelé měli právo zde vařit a čepovat pivo a prodávat víno. Z nich můžeme připomenout již v roce 1438 bohatého kramáře Wolfganga Pockla, v roce 1603 bohatého měšťana Tobiáše Hirscha a jeho syna radního Matyáše Hirscha z Hirschenfeldu, od roku 1628 správce Viléma Zikmunda Žďárského. V letech 1685-1710 byl dům v držení hrabat z Liechtenštejna, od roku 1725 ho vlastnil hejtman sovineckého panství Jiří František Heřmanský z Heldenherzu, dále pak hrabata z Magnisů atd. Pojmenování "U Černého koníčka" však vešlo v obecné povědomí až v polovině 19.století, kdy byl dům za tehdejších majitelů podnikatele Jana Zvěržiny a Terezie Schwabové opraven. Tehdy také byla do průčelí domu vsazena plastika koně, který jakoby chtěl vyskočit z okna.
 
www.zbynkuv.blog.cz
 
Dům číslo 497 – naproti OD Koruna
 
 Nejstarším majitelem domu byl Matyáš Kolman, od něhož r. 1556 koupila dům Magdalena, patrně manželka Klementa Vážanovského, za 800 zlatých.Poté patřil několika vlastníkům (např. šlojířník Jan Woske, sladovník Bartoloměj Österreicher, pekař Jan Schatke), až v r. 1645, se uvádí dům jako v rozvalinách a pustý. Pusté místo koupil knihtiskař Vít Jindřich Ettel, který dům zčásti znovu vystavěl, pak dům znovu zpustl, aby byl znovu vystavěn dalším majitelem, Janem Štěpánem Sauerem.V r. 1682 jej kupuje šlechtická rodina Wittenů, za jejíž správy dům sice vyhoří, ale je důkladně přestavěn i rozšířen. V r. 1736 přechází Františkem Reinholdem, hrabětem Andler-Witten, do majetku hrabat Andlerů a nazývá se Andlerským domem, na němž byla umístěna sedmá smolná pánev k osvětlení města. Výstavný právovárečný dům zůstává v majetku šlechtických rodin až do r. 1810 a jeho cena plynule stoupá. Následující majitelé (např. Josefa Gallaschová, která se uvádí v r. 1812 i jako majitelka sousedního domu čp. 498) nadále udržují dům ve velmi dobrém stavebním stavu.Od r. 1881 se na dlouhou dobu stává majitelem domu (a současně i čp. 498) Sami Pollak, špeditér.V r. 1932, kdy oba domy vlastnil Julius Deutsch, byl vybourán do Mořického náměstí pilíř a vsazen kovový portál se vchodem, do Zámečnické ulice bylo zvětšeno okno.Dům byl udržován i ve válečných letech, v r. 1941 bylo zřízeno podloubí na místě obchodu p. Kyselého. Rozsáhlejší oprava byla provedena za J. Deutsche v r. 1949, za to za 135.048 K. Po jeho smrti však oba domy postupně chátraly.V r. 1956 koupily oba domy od vdovy Deutschové Kancelářské stroje.
 
Dům číslo 498 – naproti OD Koruna
 
Nejstarší zpráva o tomto domu pochází dle zápisu v Natherově kronice z r. 1454, kdy se zde jmenuje Matěj Schindler s manželkou Markétou. Nadále více než 50 let zůstáváme beze zpráv o ceně i majitelích. Teprve v r. 1519 stará Mátl, pekařka, koupila dům se svým synem Janem od Zigmunda Polczmachera, rovněž pekaře, za pouhých 100 zl. Tato cena ukazuje, že dům v tuto dobu nebyl nijak výstavný a vysoký. Dále se jmenuje v r. 1532 Ondřej Jan, sladovník, r. 1554 Billiczer Jan, soukeník s manželkou Kordulou, která zdědila dům po své zemřelé matce Anně Andresové. V těchto posledních letech musel být dům značně stavebně zhodnocen, neboť v r. 1586 jej koupil Tomáš Glaskops od Billiczera za 1400 zl. mor. V r. 1607 sídlil v domě Jan Lenader, doktor filozofie a medicíny, zemský lékař markraběte Moravského. Od Lenaderů koupil dům za stejnou cenu v r. 1612 Karel Haugwic z Biskupic, podkomoří. V r. 1624 vlastnil dům Adam Schleiwitz, kterému byl za účast na povstání majetek konfiskován. Dům se přechodně dostal do vlastnictví města a kostela sv. Mořice.Významným datem v dějinách domu je r. 1635, kdy Mikuláš Hradecký ze Svídnice koupil Handlovu knihtiskárnu a umístil ji do tohoto domu, který 2 roky předtím koupil od města za 793 zl. 20 kr. Po jeho smrti (1652) zdědila knihtiskárnu vdova Dorota, která však k vedení povolala Víta Jindřicha Ettela, za kterého se jako devadesátiletá provdala. Ettel v r. 1660 přikoupil i sousední pusté místo (viz dějiny domu čp. 497) a spojil oba domy. Jeho nové žena Anna Alžběta, dcera lékárníka Enderleina se po Ettelově smrti provdala za knihtiskaře J. J. Kiliana, narozeného v Augšpurku. Po něm převzal knihtiskárnu v r. 1702 Ignác Rosenberg z Prahy, jeho zeť.V r. 1709 dům vyhořel. Rosenberg jej nechal opravit, avšak po jeho smrti v roce 1715 se vdova Alžběta provdala za Jana Adama Auingera, za něhož došlo k takovému úpadku, že knihtiskárnu spolu s domem koupilo město za 15.585 zl.Až r. 1732 přišel dům i knihtiskárna do soukromých rukou. František Antonín Hirnle, nar. 1697 v Praze, vše koupil za 15.000 zl. Zemřel v r. 1758. Josefa Hirnlová odkázala po své smrti r. 1798 dům s tiskárnou své nevlastní dceři Antonii, manželce Josefa Antonína Skarnicla, majitele tiskárny ve Skalici, který poté přesídlil do Olomouce. Z neznámých příčin zde setrval pouze rok a s ním končí dlouhodobá tradice - 163 let knihtiskárny.V r. 1699 se jmenuje František Sebastiánský, který koupil dům s vinárenským právem za 5.500 zl.
Dům byl oceněn v r. 1774 na 2.700 zl.V roce 1812 je majitelkou obou zkoumaných domů Josefa Galaschová a uvedená cena domu je 4.400 zl.Od r. 1812 do r. 1814 prošel dům významnou přestavbou, kterou signalizuje cena 15.600 zl., zvednutá na 25.150 zl. Přestavbu potvrzuje i datum na portále 1813. Jejím iniciátorem zřejmě byla Alžběta Widemannová, manželka poštovního úředníka. I Bernard Widemann, patrně syn, rovněž poštovní úředník, se uvádí jako iniciátor velké přestavby v r. 1818, která zřejmě byla pouze dokončením velkého započatého díla, neboť cena v r. 1814 a v r. 1818 je stejná - 25.150 zl. Po krátkém vlastnictví Ignáce a Františky Machankových koupil dům za 11.500 zl. v r. 1846 fiakrista Matyáš Schneiderle. Stejná živnost se držela v domě i za následujícího majitele Emericha Queche, který v r. 1856 zakoupil k domu ještě právovárečné a vinárenské právo. K r. 1874 stoupla cena domu na 14.175 zl. Od r. 1881 je majitelem Sami Pollak a historie obou domů se slučují.
V roce 1995 zakoupila domy a. s. KABEL PLUS Střední Morava
a během následujícího roku provedla rozsáhlou rekonstrukci obou objektů. V roce 2002 kupuje dům jeho současný majitel.

dum-497---498---1.jpg

dum-497---498---2.jpg

 
Dům č. 829
 
 Dům, ve kterém se nyní nachází restaurace Baroko, byl postaven na místě dvou starších gotických domů. Prvními majiteli uváděnými v pramenech byli v roce 1596 Vavřinec Zirnfuss a Pavel Vikář. Později vlastnil dům Daniel Šponar z Blimsdorfu. V roce 1660 koupil dům Pavel Neumaar , domovník a sloužící kanovníka Jana z Orlíků. V roce 1691 koupil dům Bernard Lów z Moravské Ostravy, který se stal 27.7.1691 olomouckým měšťanem. V roce 1711 koupil dům za 1400 zlatých Leopold Schrott, měšťan a advokát konsistorního lenního soudu. V roce 1715 se stává majitelem domu za 1350 zlatých Ferdinand Pauss z Poděbrad, polní a dvorní trubač, který se stal měšťanem 11. února 1715. V roce 1722 koupil dům Ferdinanda Pausse v dražbě za 1040 zlatých Jan Arnold Tabay von Tabari z Kölle, domácí hofmistr hraběte Magnise, který v tomto roce též složil měšťanskou přísahu. Dům dnešního čísla popisného 829 na třídě 1. máje č. 10,patřil v minulosti mezi privilegované právovárečné domy, tedy domy, v nichž bylo povoleno vařit pivo.

 Dům č. 184 - Pánská 9

Zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek pod č.2955
Řadový dvoupatrový dům. V jádru středověká architektura s četnými pozdějšími přestavbami. Dispozice přízemí – nepravidelný hloubkový trojtakt. Průčelí se čtyřmi okenními osami je horizontálně členěno kordónovými římsami s mírně vysazenou patrovou římsou. V druhé ose přízemí osazen kamenný vstupní portál s fragmentem gotického ostění, v horní části upraven novějším obdélníkovým nadsvětlíkem. V úrovni přízemí pásová bosáž, po stranách průčelí omítková rustika. Obdélná okna jsou vroubena širokou štukovou profilovanou šambránou. V druhé ose přízemí osazen kamenný vstupní portál s fragmentem gotického ostění, v horní části upraven novějším obdélníkovým nadsvětlíkem. Dům je zastřešen příčnou sedlovou střechou.

Současná stavba stojí na místě dvou raně gotických domů přestavěných v pozdní gotice a v pozdní renesanci spojených. V baroku po požáru v roce 1709 provedena přestavba. Druhá přestavba provedena v roce 1746, kdy zde byla zřízena vinopalma a vinný šenk – dům přiřazen k pravovárečným objektům. V roce 1972 provedena demolice dvorního křídla.
V roce 1560 majitel Merten Titz a jeho rodina
1619 dědí dům Matyáš Peschke, Kryštof Albrecht a zemský vozka Lorenc Ulman
1633 – 1655 zedník Blažej Okřesek
1655 – 1690 zednický mistr Melichor Donek
1690 – 1719 zednický mistr Ondřej Kohos
1719 – 1804 pravovárečný dům vlastní rodina Drozdíkova
1804 – 1858 rodina ševce Josefa Weisse
1858 – 1870 rodina Millerova
1870 rodina mlynáře a obchodníka se solí Karla Weisse
1915 požár domu

Objekt byl v roce 2003 kompletně zrekonstruován. V přízemí domu jsou kancelářské prostory a ve 2.NP, 3.NP a podkroví byly zřízeny byty o rozloze cca 150 m2. Dům skrývá prostorné a vysoké sklepní prostory.

Dům U Zlatého jelena - Horní náměstí

Kdo by neznal olomoucký dům U Zlatého jelena? Rohový třípatrový měšťanský dům s nezaměnitelným domovním znamením patří nepochybně mezi nejhodnotnější i nejznámější objekty olomoucké městské rezervace. Tento rozsáhlý palácový objekt náleží jednou domovní frontou do Horního a druhou do Dolního náměstí.

Počátky tohoto původně kupeckého právovárečného domu, později rovněž i s právem vinného šenku, sahají až do ranného středověku. Objekt v minulosti náležel k patnácti privilegovaným olomouckým domům nazývaným Pod Bohatými krámy, které patřily olomouckému městskému patriciátu a byly typické i tím, že do konce 19. století je propojovalo renesanční podloubí a zasahovaly až k dnešní ulici Panské, ústící do Dolního náměstí.

dum-u-zlateho-jelena-101.jpg

Kdo chce zjistit bližší údaje o historii a stavebních dějinách domů, musí hledat ve spisech olomouckých archivů, kde je uložena celá řada typů městských knih. Ty na základě studia umožňují badateli zjistit řadu různých zajímavých údajů, mimo jiné majitele domů, dobu nabytí nemovitosti, výši kupní ceny. Tyto a další důležité údaje jsou nezbytnou součástí například stavebněhistorických průzkumů objektů anebo slouží i badatelům k poznání historie domů v olomoucké památkové rezervaci. Na základě excerpce zmíněných pramenů víme, že nejstarším písemně doloženým majitelem domu, jak je v písemnostech uváděno Pod Bohatými krámy …na rohu mezi Kryštofem Mecklem a vedle Cyriakova příbytku, byli od roku 1544 Dorota a Cyriak Degensscherovi…“. V roce 1575 dům na rohu Horního náměstí vlastnil obchodník Erhard Silbach, kterého roku 1579 olomoučtí obchodníci, zvaní také „krámští“ obžalovali, že ve svém domě proti ustanovení provozuje dva krámy. Po Silbachově smrti roku 1584 zůstává až do roku 1601 držba objektu nejasná. V městských knihách je zmíněn až Karl Hirsch, pocházející z protestantské rodiny olomouckých obchodníků, který byl za účast na stavovském povstání v letech 1618 až 1620 potrestán pokutou 1000 zlatých.

Od 1. února 1636 dům držel Tobiáš Pechatzek, radní a později i olomoucký purkmistr, po jehož smrti „dům s právem vinného šenku“ zdědila vdova Pechatzková. Po její smrti v roce 1681 následovalo složité dělení dědictví, které trvalo až do roku 1687, kdy dům zdědil, s opětně potvrzeným právem vinného šenku a obchodním zařízením, jeden z Pechatzkových synů. Ten pak zároveň koupil, jak je v pramenech uvedeno, menší dům ve dvoře, který dříve náležel sousedovi, dnes domu s číslem popisným 202 a jehož majitelem byl olomoucký měšťan Hans Hirsch. Ale již o tři roky později tento již rozsáhlý objekt získal olomoucký měšťan a zároveň radní, jenž vykonával i funkci purkmistra, Dominik John.

V roce 1709 po velkém požáru, který zničil více než třetinu města a zasáhl i oblast bohatých krámů, dům koupila další významná olomoucká rodina, Tropperovi. Ti jej drželi až do roku 1752, kdy se v městských knihách jako nový majitel uvádí Carl Pamesberger z Ke enburgu, bohatý obchodník, který se do města přistěhoval z rakouského Drosendorfu. Pamesberger provedl na domě rozsáhlé úpravy, které vedly k tomu, že jeho cena stoupla z původních 6 tisíc až na 14 tisíc zlatých. Roku 1792 je ale v pramenech uváděn již nový majitel. Byl jim Karl Wolfgang Hirsch. Jeho rodina byla vlastníkem objektu až do roku 1840, kdy jej koupí získal Josef Klager a o rok později Baltazar Szabel. Nový majitel provedl další stavební úpravy, které vedly k následnému několikanásobnému zvýšení ceny, a to až na 65 tisíc rakouských zlatých. Je však nezbytné podotknout, že roli v proměnách ceny sehrála také stoupající inflace. Od závěru 19. až do druhé poloviny 20. století se v držení domu vystřídala celá řada majitelů.

dum-u-zlateho-jelena-102.jpg

Z hlediska umělecko–historického je důležitá interpretace stavební historie objektu. Pro poznání domů v jejich nejstarší podobě jsou významné především sklepní prostory. U námi sledovaného objektu jsou sklepy, kromě traktu pod zrušeným loubím, oddělené mohutnou zdí a teprve dodatečně prolomené spojovacím průchodem. Na základě této dispozice je možné vyslovit domněnku, že zde původně stávaly dva samostatné domy vystavěné na typicky hloubkově orientovaných parcelách. Ke spojení obou objektů v jeden organický celek došlo až v období vrcholného středověku.

Architektonicky dům ovlivnily snad všechny stavební slohy – gotika, renesance, baroko a také architektura 19. století. Důležitými doklady například gotické výstavby jsou lomené arkády oddělující jednotlivá travé loubí, které nesé v patře původní gotické zdivo. Významný je i pozdně gotický žebrově klenutý prostor v zadní části domu, který byl zkrácen později vzniklým schodištěm. Renesanci náleží přestavba spojená se vznikem válcového arkýře na nároží, přebudování starších oken a stavební úpravy loubí včetně jejich výzdoby. Zároveň byla stavebně změněna vstupní síň. Barokní výstavba se uskutečnila ještě mezi léty 1752–1774, kdy také podstatně vzrostla prodejní hodnota domu. Další zhodnocení objektu následovalo v polovině 19. století, kdy byly provedeny úpravy průčelí. Někdy koncem minulého století byla zrušena atika a dům byl zvýšen o další, třetí patro. Zároveň byla novými majiteli změněna podoba průčelní fasády, jejíž podoba se nám zachovala do dnešních dnů. Pravděpodobně v souvislosti s těmito úpravami také zaniklo původní renesanční podloubí, jež bylo zastavěno řadou výkladců takto nově vzniklých obchodů.

Dvorní křídlo domu, které je nepochybně zbytkem původně samostatného středověkého objektu, bylo k hlavní budově připojeno koncem 17. století. O jeho značném stáří svědčí dispozice i zaklenutí prvních dvou podlaží a dochované renesanční ostění. Horní část křídla byla přestavěna po požáru v roce 1709 a v 19. století. Nejhodnotnější částí domu je ale jeho přízemí se dvěma malými okny s hladkým pískovcovým ostěním a rovněž první patro, kde se nachází dvě monumentální půlkruhově ukončená okenní ostění, původně snad patřící otevřené renesanční lodžii.

Na průčelí do Horního náměstí, nad římsou sdružených oken prvního patra nárožního arkýře, se nachází největší domovní znamení historického jádra města – pozlacený reliéf jelena. Prozatím se nepodařilo přesněji datovat dobu vzniku této unikátní výzdoby, ale vzhledem k tomu, že se jedná o takzvané mluvící znamení, pochází pravděpodobně z druhé poloviny 18. století, kdy dům vlastnila rodina Hirschů (německy Hirsch znamená jelen).

K velké rekonstrukci objektu bylo přistoupeno koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech 20. století. Práce především spočívaly ve vyhotovení statického zajištění domu, původně vybudovaného na nestabilním podloží a mělce založených základech. Práce, na nichž se podílela řada renomovaných olomouckých projekčních i stavebních firem, byly zdárně zakončeny restaurováním zmiňovaného domovního znamení, jež prováděl restaurátor bývalé restaurátorské hutě, tehdy Státního střediska památkové péče a ochrany přírody v Olomouci, dnes již zesnulý kamenosochař Pavel Švardala.

Problémem, který vyvolal řadu diskusí u odborné i laické veřejnosti, byla případná rehabilitace stávajícího podloubí, které vzhledem k nevhodným úpravám pozbylo svou funkci koncem 19. století. Z hlediska památkové péče bylo ale žádoucí úplné otevření loubí fronty domů na Horním a Dolním náměstí. Avšak již koncem osmdesátých let 20. století bylo tehdejším vrcholovým managementem města přislíbeno, „…že vzhledem k tíživému nedostatku obchodních prostor v centru města bylo nakonec přistoupeno k opětnému uzavření loubí domu č.p. 201 U Zlatého jelena s tím, že jeho obnova s původní funkcí bude provedena v roce 2007.“ Jak je do dnešních dnů patrno, ekonomické aspekty tohoto pro obchodní firmy jistě nepopulárního kroku, vítězily nejen v období předsametovém.

Měšťanský dům U Zlatého jelena patří z hlediska památkové péče k nejvýznamnějším historickým objektům nacházejícím se na území olomoucké městské památkové rezervace a pro své stavební i uměleckohistorické hodnoty je rovněž evidován v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky jako zvláště významná památka. Mimořádný význam objektu je dán nejen dochovanými výše zmíněnými architektonickými hodnotami, ale také rozsahem reprezentativního domu palácového typu, což z něj činí památku ojedinělého významu i za hranicemi našeho města.

dum-u-zlateho-jelena-103.jpg

Dům u ZLATÉHO PRSTENU - Horní náměstí
 Řadový pravovárečný a vinný dům s renesanční dispozicí přízemí, širokým, středním průjezdem a momumentálním portálem z počátku 18. století, značně přestavěný v osmdesátých letech 19. století. V r. 1665 se nazýval „U bílého anděla“ a až od 18. století U Zlatého prstenu. Znak vytesaný v kameni je údajně zazděn ve dvoře Komenia. V roce 2006 byl dům osazen domovním znamením – zlatým prstenem, jehož autorem je umělecký kovář Milan Polián.

u-zlateho-prstenu.jpg

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA