Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pivovarnictví v Litovli do roku 1918

Historie pivovarnictví v Litovli do roku 1918

 Litovel leží v samém centru úrodné Hané. Lidská sídliště tu existovala již od neolitu. V 11.století zde díky kolonizačním snahám olomouckého biskupství a benediktýnských
mnichů začaly vznikat první slovanské osady. Město bylo založeno kolem roku 1260 za tzv. „německé kolonizace“ českým panovníkem Přemyslem Otakarem II. První dochovanou listinou o Litovli je privilegium krále Václava II. z roku 1287, ve které potvrzuje městu jeho práva. O čtyři roky později, přesněji 26.2.1291, osvobodil Václav II. novým privilegiem město od povinnosti platit tržní clo a mýto. Litovelští také obdrželi právo mílové, podle něhož v obvodu jedné míle nesměl být, bez svolení městské rady, zřízen pivovar ani hostinec. Listina tak prakticky jen zlegalizovala daný stav, neboť pivo se zde zřejmě vařilo již v období německé lokace města. Tato výhradní výsada litovelské měšťanské elity omezovala šlechtu v provozování výroby sladu, vaření a prodeje piva, přesto se toto privilegium zpočátku přísně dodržovalo. K porušení došlo v roce 1555, kdy vladyka Jáchym Zoubek ze Zdětína nechal v blízkých Haňovicích postavit pivovar. Litovelští měšťané si stěžovali u biskupského soudu v Kroměříži. Celá záležitost se protahovala více než deset let až do roku 1571, kdy žalovaný zemřel a měšťané se tedy svého odškodnění nedočkali.Tento spor vyřešila až smlouva z roku 1678 mezi městem Litovlí a olomouckou kapitulou, která se zavázala zrušit haňovickou kovárnu a ponechat hospodu pod tou podmínkou, že v okruhu jedné míle nevznikne žádná další hospoda, kovárna ani jiná řemeslná živnost. Při hájení mílového práva se měšťané často dopouštěli i hrubého násilí, například v roce 1676 poškodili haňovickou hospodu. O rok později zničili kovárnu a hospodu podkopali. Litovelská radnice tyto nájezdy tolerovala a chápala je jako nutné k zachování městských svobod. Právo vařit pivo nebylo vázáno přímo na osoby, ale na jednotlivé právovárečné domy. Jejich majitelé se nazývali právováreční nebo šenkovní měšťané. V Litovli bylo celkem 57 právovárečných domů. Z městského privilegia a různých zvyklostí při vaření piva byl vycházel tzv.pivní urbář. Zde byl uváděn pivní pořádek („Bier poržadke“), tedy sled v jakém mohly jednotlivé domy vařit a šenkovat pivo. Například podle pivního pořádku z roku 1646 mohli stanovenou dávku piva vařit a šenkovat vždy jen čtyři právováreční měšťané - po dvou
z každé části města. Ten, kdo právě šenkoval, musel svůj dům označit věchtem slámy. Kromě pořadí šenkování určoval pivní urbář jakost, cenu piva, technologický postup a poplatky městu. Z každé várky bylo placeno do městské pokladny třicet krejcarů, sládkovi jeden zlatý a třicet krejcarů a faráři připadl džber (18 mázů) piva.
Roku 1513 věnoval král Vladislav II. Jagellonský úsovské panství a město Litovel za
věrné služby Ladislavu z Boskovic. V roce 1570 zdědil boskovické panství Jan Šembera Černohorský, jenž roku 1593 vydal Artykule, které se podrobně věnovaly tehdejšímu životu ve městě. Jedna z nich se týkala pivovarnictví v Litovli, určovala podmínky při vaření nebo vystavování piva a také tresty při jejich nedodržování: „…a jestli by který hospodář anebo šenkýř méně piva za peníze dával mimo míru usazenou, ať jest trestán a čtyřy groše pokuty aby dal. Všichni nákladníci nebo sladovníci aby se ku pivu vaření potřebami včas zachystali, slady příhodné dělali a piva podli pořádku od dávna podle lozunků dávání ustanovené a zřízené vařili, aby pivo za pivem býti mohlo, aby lidé okolní i domácí zvláště letním časem v díla svá outlosti neměli.“ Pivo mohl každý vařit ve svém právovárečném domě. Protože však vaření piva vyžadovalo vhodné prostory, zařízení a odborné znalosti, někteří právováreční měšťané počali zřizovat pivovary. Před rokem 1600 známe v Litovli několik pivovarů, Petra Zanzigera v Šerhovní ulici (1573), Jakuba Blížkovského (1592) a Tobiáše Langa.Z důvodu klesající kvality a odbytu piva se měšťané rozhodli v roce 1747 spolupracovat. Roku 1750 zakoupili v Litovli společný pivovar v Šerhovní ulici, který pak měl monopol na vaření litovelského piva až do roku 1814. Postupem času se došlo k závěru, že bude lépe, když se bude vařit pivo na jednom místě a tak roku 1770 byl postaven společný pivovar se sladovnou, který vařil celých 100 let. Když už nestačilo uvařené množství byl v roce 1814 postaven nový Měšťanský pivovar. Ten byl pod německou správou, tak jako celá Litovel.V tom roce si právovárečníci vystavěli pivovar nový a starý převzal funkci sladovny. Po vybudování českého rolnického akciového pivovaru v roce 1893 se však tento pivovar v silné konkurenci neudržel a v roce 1910 odprodal všechen majetek novému pivovaru.
Ze starého řemesla pivovarnického začal postupně vznikat průmysl. Po vydání zákona
o akciových společnostech v roce 1862 a nového obchodního zákoníku, který legalizoval zásady volné konkurence v obchodním podnikání, vznikaly nové akciové pivovary.
 
 
Obrazek
Litovel - měšťanský pivovar - 1926
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA